Pokud cítíte, že byste rádi mnohé sdíleli, nebojte se…Stojí to za to!

Milé kolegyně a vážení kolegové,

posíláme Vám další číslo mzdového newsletteru s měsíčníkem v jednom. A já vám v něm posílám můj pozdrav. Na zkouškách daňových poradců mi jedna kolegyně, uchazečka zkoušek, položila otázku, zda se nebojím sdílet svoje události a pocity. Zvláštní otázka. Moje upřímná odpověď je, že se nebojím. Měla bych? Ptám se já.

Jak k mému sdílení došlo? Zcela určitě na mých seminářích, kdy jsem si uvědomila, že Vaše problémy jsou velmi podobné těm mým. Že řešíte v účetní a daňové kanceláři to, co já jsem řešila před léty a nějak vyřešila. Zejména na poli podnikatelském, jak se novodobě říká B2B (business to business). A cítila jsem, že bude dobré Vám zkrátit cestu tím, co jsem prožila já – budete-li chtít.

Je na Vás, zda Vám to přijde smysluplné nebo nepřijde. Každý máme svoji životní cestu a na ní se můžeme inspirovat jen tím, co s námi rezonuje, přijde nám blízké. To, co nesouzní, odejde, nebo si toho vůbec nevšimneme.
Nu tak to začalo a stále pokračovalo tím, že jsem se dokázala „nacítit“ na Vás a sdělovat mnoho z mého nejen profesního života…Neměla jsem nikdy pocit, že mi může někdo ublížit, neměla jsem strach. Vím, že protipól strachu je touha a ta vždycky zvítězila. Děkuji Vám, že mi nikdy nepřišel žádný nehezký dopis a přiznám se, že počítám i s tím, že možná někdy přijde. Ale dnes už vím, že je hodně těch, kteří mají otevřené srdce a jdou cestou neposuzování.

Na posledním Daňovém specialistovi v Bohuňovicích byly kolegyně, které moje „Desatero“ znaly zpaměti. Byl to zvláštní pocit, krásný, výjimečný. Děkuji Vám, že takto mohu vstupovat do Vašich životů.
Pokud to máte tak, že teď nechcete nic o sobě sdílet, je to naprosto v pořádku, i já to tak v minulosti měla. Pokud ale cítíte, že byste rádi mnohé sdíleli, nebojte se…Stojí to za to!

Přeji Vám krásný říjen a těším se na viděnou s Vámi. P.