Krásný pražský týden

Dobrý den milé kolegyně a milí kolegové,

zdravím Vás z Novotného lávky z Prahy, kde mám tradiční 5denní seminář pro KDP ČR –   účetnictví provázané na daně jako součást přípravy na zkoušky daňových poradců. Je ráno a mám právě krásný výhled na Karlův most, kde touto dobou téměř nikdo není. V pozadí Hradčany, na Vltavě divoké kačeny, modrá obloha…nádherný den. Miluji tento výhled a snad nikdy se jej nenabažím…

Facebook slaví 15 let svojí existence, Instagram je mladší a já přemýšlím o lidské potřebě sdílet svoje prožitky. V naší lokalitě sdělujeme na sociálních sítích především kladné události, spíše výjimečně i ty negativní, které nás potkaly. Přátelé, třeba z daleké Austrálie, sdílejí mnohem více i problematické věci.

Přemýšlím o tom, že některé přátele máme jako životní inspiraci, online čtení, dodávají nám energii svými příběhy, mají tisíce fanoušků, informace zde jdou jedním směrem. Často si všímám, že k příběhu jsou zcela nesouvisející komentáře. „Máte pěkné hrnce na fotografii.“, „Odkud máte Ty šaty?“, „Co je to za značku?“. Člověk inspiruje ostatní přátele vším, kam cestuje, co si obléká, v čem vaří…svojí realitou a celým životem.

A pak máme přátele, kterým opravdu chceme sdělit to, co řešíme, to, co právě v těchto dnech děláme, prožíváme, z čeho jsme se zaradovali…A oni nám. Radost je zejména na straně toho, kdo sděluje. Je to jako s dáváním dárků. Největší radost má ten, který dává.

Odpovědi či lajky jsou mnohdy rychlé a formální, ano, ten byl na horách, ti byli na Bali, ti jsou nemocní, ti byli na procházce se psy… Určitě jste se už přichytili, že některé dny rychle „olajkujete“ a jste trochu mimo, sotva přečtete komentáře. Většinu dlouhých textů čtu jen výjimečně. Z tohoto pohledu je mi bližší Instagram, je poplatný více dnešní zrychlené době.

Moje zamyšlení je o tom, že nám všem chybí opravdový zájem blízkého okolí o to, co prožíváme, řešíme, děláme…Jsme v této oblasti vyprahlí, všechno se řeší rychle a vytrácí se obyčejné lidské sdílení face to face, kdy vím, že protistrana mne poslouchá a že si právě nepřipravuje další větu, kterou mne přeruší. Pohoda našich babiček, které Vás s láskou vyslechly, a věděli jste, že rady a slova jdou od srdce.

Zkusme přispět našemu okolí tím, že budeme více naslouchat. Že se nebudeme jen formálně ptát: „Jak se Ti daří?“ s tím, že chceme promluvit další větu o sobě. Pozorujte, kolik lidí to běžně dělá a přinášejme změnu…

Krásný pražský den protknutý nacítěním na druhé a vědomým nasloucháním.

P.