Moje cesta do Bhútánského království – 3. část – PUNAKHA – TRONGSA (cca 138 km, dáváme nadvakrát a prožíváme velké dobrodružství)

3 – PUNAKHA – TRONGSA (cca 138 km, dáváme nadvakrát a prožíváme velké dobrodružství)

Naše projížďka autem je krásná, už se nebojím, v dáli je vidět zasněžené Himaláje, v mojí duší se rozpíná pohoda a radost. Stres a vzpomínky na práci se ztrácejí. Připojení na internet tu téměř není a mně to vůbec nevadí.

Každá zastávka je krásná… Ta s amarylisy byla způsobená opravou cesty, vše přijímám a mám radost, že to mohu vidět, prožívám a je mi krásně…

Další dzong, významný Gantey Gompa, jediný klášter Nyingmapa v této oblasti, nádherný s černokrkými jeřáby (podobní havranům) a uvnitř spoustou malých modlících chrámů a chrámků – modliteben  přání. Opět zachytáváme Putchu (obřad místních mnichů). Jsou většinou velmi mladí až malí a mají radost z naší přítomnosti. Alespoň tak to cítím.  Zvláštní obrovské bubny se zvláštní zahnutou tyčkou k vyloudění zvuků, dlouhatánské trubky, to a mnohé jiné hudební nástroje používají při velmi uklidňujícím obřadu. Dostáváme na mnoha místech zvláštní „vodu, speciální nápoj z karafy“, která zčásti vypijeme a z části si dáme na hlavu, na vlasy nad čelem. Děláme to s velkou pokorou, respektem k tomu, že můžeme být účastni…

V klášterech jsou děti, většinou sirotci, ženy, které si připadají opuštěné například po rozvodu nebo vdovy, nebo kdokoliv potřebný útěchy. Starají se o sebe navzájem, vzdělávají a modlí za svá přání. Jsou mužské i ženské kláštery, mohou se navštívit mezi sebou, mohou odejít a třeba se oženit, vdát. Komunita uvnitř kláštera není uzavřená, ale otevřená.

Pokračujeme cestou  do krásného údolí, kde je také místo kam přilétají vzácní černokrcí jeřáby. Na posvátném místě, kam usedají po příletu nejsou žádné elektrické ani jiné dráty, žádné překážky. Považují to za svátost, že se vrátí…ne za samozřejmost.

Cesta pěšky k hotelu Dewachen (Phobjika Valley, Wangdue Phodrang) byla krásná. Máme radost, že nám naproti auty přijíždějí naši průvodci.

A ráno natáčím svoje první vide pro Vás – A jsem šťastná.

Další den nás potkává bílá stúpa Swayambhutath v Káthmáýndů – stavba, kterých je tu mnoho v blízkosti cest. Je to ochránce, aby nebyla neštěstí na cestě. Jakmile je více nehod na určitém místě Bhútánci vystaví stúpy a věří, že démoni budou odehnáni a neštěstí nebudou přicházet. Na některých místech byly k vidění i tři vedle sebe.

A ono se jim to potvrzuje, jako důležité…zvláštní pro nás Evropany.

Když jsme u stúpy, již víme, že je před námi problém…

Cestování pro tzv.  dálnici, která je „zaseknuta“ v horách už mi přišlo docela v pořádku a normální. Je zajímavé, jak snadno si člověk přivyká…

Problém před námi, je zasypaná dálnice. Naše dálnice. Jediná dálnice a jediná cesta dál na východ tedy směr naší trasy.

Odklízení zátarasy je na několik dní. Ty nemáme.

Neřeším, co bude dál.

Mám dva své kufry, plné všeho potřebného… Možná už bude odklizeno, jedeme a jedeme.

Najednou však stojíme. Kameny a kameny a jeřáb v dáli.

Je třeba řešit – lze se vrátit s řidiči zpět (cca 11 hodin cesty rychlostí 25 km/hod), to je určitě možné.

Anebo?

Pokyn Lilie, naší průvodkyně je jasný. Půjdeme nahoru nad místo, kde kus skály upadl, prostě to nadejdeme a překonáme tak kritické místo –  odtrhnutou skálu a pak se vydáme dolů zase na cestu za problematickou částí.

Je jasné, že nelze si vzít mnoho věcí s sebou. Určitě ne moje dva kufry. Balím si malou příruční tašku (nemám batoh, jako ostatní – túry jsem nečekala) a vím, že kufry uvidím za několik dní. Naši řidiči neprojedou, vracejí se zpět do Para. Prožívám a nijak mne to netrápí. Bude to skvělé dobrodružství, strach je minimální. A my – bez trackových bot přecházíme.

Je to velmi dobrodružné a solidární…

A Lilie – přechází bosa. Snad se jako srnka v některém dřívějším životě narodila.

Ne, nebojím, se…chci se dostat dál na naší cestě, nechtěla bych se vracet. Vítám tuto možnost. Za slabou hodinu, možná i méně jsme na opačné straně. Mám radost a fotíme si místo, kde byla cesta. Uvědomuji si, že to spadlo, zasypalo se v noci, možná před 10 hodinami, než jsme měli projet. Nikdo nebyl zraněn. Díky vesmíru, budhovi a možná díky stúpám…

A my, máme nová skromnější auta narychlo povolaná, někteří jedou  na korbě, jako někde na Safari.

Náš hotel je naproti přes řeku, ale my jedeme mnoho kilometrů podél řeky, než máme k dispozici most, který nám umožní řeku přejet a dostáváme se dlouhou cestou opět podél řeky k našemu hotelu. Myslím, že nám nepřipadají naše mosty pro přejezd aut vzácené. Ale tady v horách určitě vzácné jsou.

Zase nádherný hotel, jak jinak, s možnosti vlastního vytápění, které je pro nás předtopené.

Čeká nás překrásný Dzong, jenž byl domem předků královské rodiny. V Dzongu je stále Royal Government of Bgútán, Dzongkag Administration. Úchvatné malby, například ty, které zobrazují možnost šesti karmických reinkarnací (bohové, polobohové, lidé, zvířata, peklo a hladové duše), numerologický kalendář, úchvatný památný strom….

Mimo jiné lidská reinkarnace je považována za nejlepší. Lze si povšimnout na malbách, že polobohové mají stromy, ale bohové mají plody ze stromů. Budhismus věří, že jak se člověk chová, taková reinkarnace jej čeká. Velmi uctivě se chovají například ke zvířatům a nezabíjí je.

P.